2018/2019 2017/2018 2016/2017 2015/2016 2014/2015 2013/2014 2012/2013 2011/2012 2010/2011 2009/2010 2008/2009 2007/2008 2006/2007 2005/2006 1960 - 1969 1950 - 1959

Mimina - projekt 8. ročníku

Téma sexuální výchovy v osmých ročnících v předmětu ČAS uzavíráme hrou „miminka“, kde se žáci ve dvojicích starají o panenku a svému okolí předvedou, že naučené pojmy pro ně nejsou jen pouhou teorií. Cílem hry je, aby se žáci dokázali o někoho druhého postarat, byli zodpovědní, vzájemně ve dvojicích komunikovali a tolerovali se.

Lenka Pekařová

Když jsme se dozvěděli o tom, že by měl být tento projekt,tak Hanka začala shánět miminko a všechny věci které na to byly potřebné.Mě se projekt celkem líbil. Zabilo mi to pár hodin češtiny díky tomu že jsem si měl s čím hrát. Celkem mi vadilo že moje malá holčička ještě neměla vlasy a neuměla mluvit. Jmenovala se Jarmila a byla velice hodná(hlavně když se vybili baterky to byla nejhodnější).Chudák Hana musela dítě nosit domů protože já jsem se styděl sním vejít do autobusu.O naši Jarmilku sem se staral hlavně ve škole.Když se jsem přišel v úterý do školy tak jsem zapomněl na to že tam na mě čeká ta moja malá Jarča, ale na konec jsem to s ní vydržel až do konce vyučování. Ve středu mě celkem zamrzelo že už je konec, ale na druhou stranu jsem byl rád, že už je tomu konec.

Jakub Ries

Když nám paní učitelka Pekařová oznámila, že se budeme tři dny starat o plastovou či látkovou panenku ( pomyslné miminko) nikoho to nijak nepřekvapilo ,protože většina si to pamatovala s minulých ročníků. Ale problém byl v tom koho kdo bude mít když se to řešilo snad už od začátku školního roku. :) Nakonec si každý někoho našel až na jednoho jedince ,který se tohohle projektu vůbec nezúčastnil. A všechno to začalo…. Základní problém panenka ,oblečení a jméno . Kde se to sežene? Vždyť je nám už nám je 14?S panenkami už si dávno nehrajeme (většina). Tenhle problém jsme vyřešili velmi rychle : panenka a oblečení jedna sestřenice, nosička druhá sestřenice a jméno po kytaře jednoho z neúžasnějších zpěváků Rozárka. A je to tohle by jsme měli. :) Ale co na to budou říkat ti kolem? Přece jenom není normální ,aby osmáci nosili malé plastové panenky po městě jen tak? No nedá se nic dělat jednou jsme si to dítě na tři dny pořídily tak se o měj budeme starat. Mysleli jsme ,že to bude horší jenom ti otravní důchodci v MHD kteří nemají nic jiného na práci než na vás hledět jak vyorané myši. Uteklo to jak voda a byl poslední den kdy se tatínek naposledy rozloučil se svým milovaným děťátkem a šupky dupky zpátky k sestřici. Tenhle projekt by měl určitě pokračovat i v dalších ročnících ,páč se u toho zažije spoustu srandy a hlavně si zkusí jaké to je být rodiči. :)

Tomášek Skřivánek a Anetka Plšková

Když jsem se dozvěděl, že budeme dělat projekt mimina, tak sem se docela těšil, protože jsem si myslel, že se i něco nového naučím, a že to bude zábava. Pěkné mimino, „vajíčko“-to v čem jsem nosil Chelsea a oblečení sehnala “moje žena“ Žanda. Nad jménem jsme oba hodně přemýšleli, ale nakonec jsem ho musel vybrat já, takže mě napadlo jméno Chelsea. Ani nevím proč mě to napadlo, asi proto že se tak jmenuje můj oblíbený fotbalový tým a celkově se mi zdá že jméno Chelsea je pěkné a opravdu existuje. O Starání mimina jsme se ve škole s Žandou střídali. Bylo to docela zábavné, ale i někdy dost otravné. Jednou jsem si Chelsea vzal i domů. Cestou domů se na mě lidé otáčeli, protože se asi divili že 14-ti letý kluk hraje s miminem, takže to bylo docela trapné. Docela dost mě překvapilo že jsme si o miminách bavili i v angličtině, což bylo docela dobré. Museli jsme říct jak se mimino jmenuje, kolik má let (měsíců, dnů), co má na sobě a co v té chvíli dělá. Když se na ty 3 dny co jsme měli mimina zamyslím teď, tak to bylo dobré odreagování a taky jsem se i něco nového dozvěděl.

Oldřich Fuksa

Po dobu tří dnů ( od 7.6.-9.6.2010 ) jsme se starali o miminka.Já jsem byla ve dvojici s Kájou Plškovou. Pořád jsme je sebou nosily ( i na obědy ).Každá měla svou panenku,takže jsme měly dvojčata.Adrianku a Jirku.Byla to hrozná sranda.Navzájem jsme si pomáhaly ( když jedna potřebovala pohlídat,ta druhá ji to miminko pohlídala ).Domů jsme si braly každá své dítě.Oblečky mi sehnala babička.Adrianka měla zelené dupačky s žirafou a pod tím bílé tričko.Jirka měl na sobě modré dupačky.Protože mám každé pondělí kroužek,tak mi mimčo pohlídal bráška. Do školy jsme je s Kájou nosily v ruce,protože jsme pro ně neměly žádné vajíčko. V hodině jsme je měly na klíně. O přestávkách jsme se s nimi obvykle procházely po chodbě.Projekt se mi moc líbil.

Aneta Zlámalová

Jednou jsem si do žákovské napsal,že se budeme starat o miminko ve škole.Měl jsem husinu jaké to bude,ale potom sem si to vyložil pozitivně a jenom jsem se tomu smál.Když nastal den D a mimino donesla Petra moje Manželka byla to sranda.Staraly jsme se o to jako kdyby to bylo živé. Druhý den už nám to nepřišlo a braly jsme to za samozřejmost.Kluci si posedaly do kruhu o přestávce jako klub maminek a povídaly si.Naše miminko se jmenovalo Jozefína,to jméno dala Petra.Třetí den jsme to mimino měly naposled a byly jsme smutni a plakaly.Tenhle projekt byl super,byl zábavný prostě byl good.

Mikula

Když jsme si ve škole do žákovské zapisovali o nastávajícím každoročním projektu mimina, tak jsem začala shánět nějakou panenku s oblečením, která by na tento projekt byla vhodná. A za chvíli už byla doma. Stačilo ji jen obléct, vymyslet jméno a nezapomenout ji na první den donést do školy. Už jsem se docela těšila na pondělí i když jsme se absolutně s mým manželem, kterému by vyhovovali jména jako Pamela, atd… nemohli domluvit na jméně. Ale v pondělí jsem dítě donesla a navrhla jméno Josefína ( nevím proč se mi tak líbí) a žádné námitky jsem neslyšela, takže jméno bylo vybráno. Myslím, že jsme se o něho občas starali i jako o živé a nakonec jsme byly rádi, že si něco takového můžeme vyzkoušet. Kdybych měla mluvit za oba ( za sebe i za svého muže) tak bych řekla, že nás to bavilo i když jsme toho po těch třech dnes měli docela dost. O Josefínku jsme se starali střídavě, ale někdy jsem se jí už nemohla dočkat, hlavně v těch prvních dnech, kdy ji měl pořád u sebe Michal. Nosila jsem ji domů já, ale i on si ji jednou vzal s sebou, aby věděl jaké to je nenosit ji jen ve škole. Zavinovačku nebo ,, vajíčko,, jsme neměly takže jsme ji nosily normálně v rukách. Někteří lidé, hlavně starší se na nás docela zajímavě dívali, ale to nám nijak nebránilo se o ni starat jako o naše živé miminko. O tomto projektu si myslím, že byl zábavný a určitě nám něco nového přinesl. Třetí den už to vše pro nás zkončilo. Máme do teď spoustu zážitků na které asi nezapomeneme. Bavilo mě se o Josefínu starat a doufám, že i po těch hádkách to bavilo i Michala. Bylo to prostě the best !!!

P. Horalíková

Už v sedmém ročníku jsme začali řešit tenhle projekt miminka, jako jedení jsme my já a Mája Holbová domluvení že budeme spolu, takže jsme potom v osmém ročníku řešit s kým budeme. Když už nám paní učitelka řekla ať si utvoříme dvojice, tak jsme si říkali že je to až za dlouho, že ty dvojice budou určeny až později, ale najednou to bylo tady, začínali jsme se připravovat, dvojice byly určené a vypuklo to. V pondělí 7.6. jsem přišel do třídy a najednou mi připadala třída jako změněná Ries a zbytek Černých Mafiánů, najednou seděl v klidu a hrál si s miminkama , a naše třída byla najednou jiná. Až jsem uviděl naši Kamilku, tak jsem si myslel že to budou nudné tři dny, ale najednou se to změnilo já se začal o Kamilku starat a za chvíli jsem ji nechtěl ani Máji dát, až mi ho musela brát na sílu, začali jsme se o Kamilku střídat a hodiny strašně rychle utíkaly.Po prvním dnu jsem si vzal naši Kamču domů, staral jsem se o ní i doma protože mě to bavilo, ale na hřiště jsem ji nebral aby tzv. NEPŘIŠLA K ÚRAZU. Druhý den když jsem ji nesl do školy tak se zamnou i lidé otáčeli, ale já to bral jako dobrou zkušenost, takže jsem to nějak neřešil, donesl ji do školy a zase jsme se střídali po hodině, o přestávkách jsem ji většinou bral já, ale občas i moje stará. Najednou byl zase konec dne, a domů jsi ji brala Mája. Ráno jsem šel do školy bez toho aniž by se zamnou otáčeli :D. Mája ji donesla do školy a začal poslední den, začínalo se mi už stýskat dopředu, protože jsem viděl že je konec. Ale ten den jsem si ji snažil užít co nejvíc, s Májou jsem si říkali že by to mohlo být i delší dobu, ale najednou byl konec, a my s tím nic neudělali. Jednu velkou zkušenost jsem si z toho ponechal- že někdy v budoucnu chci mít rozhodně děti….teda….jestli bude s kým J

Jan Holík

Ten projekt nám má ukázat jak moc to mají naši rodiče a také ostatní rodiče těžké.Co všechno je potřeba pro malé dítě,co vše pro něj máme dělat jak se k němu chovat ,jak ho držet ,krmit apod..Také ten projekt nás více sblíží,ukáže nám jak velkou podporu potřebuje matka ,otec ale také celý ten pár. Aby ten projekt jsme mohli udělat jsme museli udělat:1) domluvit se s nějakým klukem či holkou že spolu budou mít celý týden dítě. 2)kdo donese to dítě,oblečky,vajíčko na miminko,plenky apod.. 3) také se musí domluvit kdo kdy a na jakou hodinu bude mít to dítě. Naše miminko s Oldou Fuksou mým manželem se jmenovalo Chelsea měla 3 dny. Jméno vybral Olda.Starali jsme se o něho 3 dny protože jsme pak jeli na výlet.Miminko,oblečky a vše co jsme potřebovali jsem donesla já.Miminko jsme si střídali každý ho měl jinou hodinu a také pak ho každý den nosil někdo jiný domů a staral se o něho.V hodinách někteří učitelé z různých předmětů se s námi o miminkách bavili.Také v tělocviku jsme si ukázali nějaké cviky co je pro miminko dobré a co zase ne.Abych to celé shrnula nosili jsme ho prostě všude na obědy,na hodiny ,na zastávku také do různých kroužků.Celé to shrnu, ten projekt byl zábavný ale také někdy ne hlavně když jsme měli nosit to dítě pořád sebou a bylo nám ukrutné horko tak to veliká zábava opravdu nebyla.Spolupráce Oldy byla moc fajn ,když viděl že právě nemůžu mít to dítě tak si ho vzal k sobě.Choval se a staral k němu jako k opravdu živému dítěti .Taky si myslím že z něho bude dobrý táta.Osvědčil se.Byl¨to fajn projekt.

Žaneta Kowalczyková

Na tento projekt jsem se velmi těšil. Veronika sehnala miminko. Měl jsem ho v úterý a ve středu. Veronika potom sehnala různé příslušenství. Miminko jsem měl doma, ve škole a na rybářských závodech. Byl to dobrý pocit. Veronika měla Ivu jen v Pondělí, ve středu donesla různé oblečení. Cítil jsem velkou zodpovědnost, zacházel jsem sní opatrně. V prvním dnu byla ve škole velká sranda. Veronika ho měla v autobuse, a doma... Myslím si že by se v tomto projektu mělo pokračovat alespoň na týden.

Jakub Halouzka

Na tento projekt jsem byl velmi zvědavý už od chvíle, co nám o něm paní učitelka řekla. Byl jsem i celkem vyděšený, že se budu tři dny starat o mimčo. Domluvil jsem se tedy na tento projekt s Katkou. Na Facebooku jsme asi za 4 hodiny vymysleli jméno-Anička. Už jen to bylo dosti vyčerpávající. Katka potom ještě sehnala panenku a její „příslušenství“ a už jsme byli plně připraveni na tento projekt. V pondělí 7. 6. 2010 byl tak trochu velký den. Došel jsem do školy a tam spatřil naši krásnou pěti měsíční holčičku. Měla na sobe oranžové šatičky a takové maličké botičky. Na první hodinu si ji vzala Katka a já už se těšil na druhou. Druhou hodinu jsem ji tedy měl já. Byl to opravdu zvláštní pocit. Ale zároveň jsem cítil obrovskou zodpovědnost. Zacházel jsem s ní opatrně a s citem. Za celý den jsme se několikrát ve hlídání našeho děťátka vystřídali. Na pondělní odpoledne si ji potom brala domů Katka. Další den to probíhalo přibližně stejně jako v pondělí. Pouze s jedním rozdílem: už jsem věděl,co mě čeká. Za tento den si Anička vyzkoušela i její slušivé bíle dupačky. Odpoledne jsem si jí potom bral domů já. Můj mladší bratr se velmi divil proč nesu panenku. Doma jsem ji uložil do postele, aby si po náročném dni zdřímla. Večer jsem se jí potom ještě chvíli věnoval a šel jsem spát i já. Další den, ve středu, jsem ji donesl její netrpělivé mamince. Byl to už poslední den projektu, takže jsem si ho s Aničkou pořádně užil. Hlavně v češtině. Potom jsme se zase střídali v hlídání až tu byl konec dne a projektu. Tento projekt jsem si opravdu užil. S žádným učitelem jsem neměl problém a jinak všechno dopadlo dobře.

Lukáš Bělovský

V pondělí, když jsme měli donést miminka, donesla jsem to já i s oblečky, dudlíkem, flašečkou, atd.. Už jen když jsem vyšla ze dveří mého domu a šla po ulicích směrem k zastávce v Kostelci ohlíželi se sousedé a měli i pár poznámek jako: ,,Vy si budete hrát panenkami ve škole?“ Nebo to také v autobuse staré důchodkyně: ,, Asi to budou mít nějaký projekt ve škole.“ A když jsme došli za práh školy už to začalo. I když to už bylo mnohem lepší jelikož jsem se ve hlídání naší malé Barušku střídala s tatínkem (Jan König). Sice cesta domů už byla lepší jelikož si sousedé už zvykli, ale já musela do kroužku do Zlína. To teda bylo!!!! Všichni se ohlíželi, něco si šuškali, smáli se a podobně. No pro mě to bylo něco komického, ale smát jsem se začala až doma, protože to byl zároveň trapas. Už jsem si na to, že se na mě dívá jak na tříleté dítě v osmé třídě 50 lidí zvykla tak úterý začalo celkem v pohodě. Došla jsem k zastávce, šla do obchodu a nastoupila do autobusu, přejela AŽ na zastávku u školy přešla chodník vešla do školy a u dveří ještě potkám pana Mokrejše, který reagoval úplně stejně jako ostatní. Tento den se tatínek nemohl odtrhnout od dítěte a já jsem si Barunku vzít musela, protože v tělocviku s pane ředitelem jsme se bavili například o létacích miminkách a podobně. A tento den si naše dítě vzal i domů. Ve středu tatínek došel i dítětem bez modřin, odřenin takže ten zbytek včerejšího dne dopadl dobře. Dnes jsme se bavili o tomhle projekt v angličtině kde jsme dostali papíra na kterém byly slovíčka týkající se oblečení, jídla a ještě nějaké věty. I v němčině jsme se k tomuto tématu nějak zaměřili. A po obědě jsme šli domů. A tímto skončil projekt miminka. Projekt podle mě byl dobrý už kvůli tomu, že jsme se nemohli starat jen o sebe, ale také i o někoho jiného.

Petra Holíková- Königová :-))

Projekt mimina byl velmi krátký, ale myslím si, že to i stačilo. Panenku jsem si nechala od 3. třídy. Ležela v garáži, byla zaprášená. Žádné vhodné oblečení jsem pro moji panenku neměla. Když jsem se dozvěděla, že máme mít projekt, tak jsem se trochu lekla, ale nakonec jsem vše zvládla. Panenku jsem opláchla vodou, utřela hadýrkou, vyprala jí oblečení. První den co jsme si ji měli přinést jsem na to zapomněla. Druhý den už jsem si ji ale vzala. Měla na sobě plenku, růžovobílé dupačky a dudel v puse. Jmenovala se Emily. Párkrát se nám podařilo, že v hodině začala plakat, ale to už učitelé omlouvali. S miminkama jsme v tělocviku cvičily. Dělali jsme o tom i projekt na papír, ten byl zajímavý. Dozvěděli jsme se, co se děje od prvního měsíce až po devátý, co je šestinedělí, a jaké může mít miminko nemoci. Museli jsme se k panenkám chovat, jako kdyby byly živé. Někdo měl dvojčátka, někdo jedináčka. Většina miminek byly holčičky, v naší třídě se objevili pouze dva kluci. Nosili jsme naše miminka na obědy. Když šel jeden třeba do bufetu, druhý se o něj musel postarat. Měli jsme si pouštět i videa o porodu, ale to nám zatrhli. Kvůli tomu byl u nás ve třídě rozruch. Pan učitel Bobál byl u nás ve třídě s foťákem a často nás fotil i natáčel. Spousta z nás to brala jako vážnou věc. Ale občas se našel někdo, kdo to bral na lehkou váhu. Paní učitelka nás připravila na to, že si to miminko máme střídat. Třeba když půjde jeden do kina, tak ho bude hlídat ten druhý. Já jsem byla na to všechno ovšem sama, tak mi moje miminko hlídala sestra, nebo mamka. Za ty pouhé tři dny jsem si na to ´moje miminko´ tak zvykla, že mi bylo líto ho zase položit zpátky do garáže.

Pavlíčková Denisa

Jelikož na nás nezbyl kluk, rozhodly jsme se že se dáme dohromady, dvě slečny, co nám také jiného zbývalo? Naše miminko se jmenovalo Lucka. Musely jsme se o něj starat každý den. Bylo to únavné, ale poučující. V hlídání dítěte jsme se střídaly. Oblečení na Lucku, jsme sháněly velice těžko, ale nakonec se něco našlo. Sehnaly jsme nějaké tričko s kraťáskama. Bylo trochu velké, ale to přece nevadí, vždyť ono ještě přece doroste : )) . Braly jsme ji téměř všude. Naše miminko bylo hodně zlobivé, pořád jenom brečelo a brečelo. Řeknu vám, mít dítě a starat se o něj, je velmi složité, vyčerpávající a hlavně to zabere spousty času, zkrátka to není žádná sranda. V hodinách jsme se o Lucku staraly, houpaly jsme jí na nohách, povídaly si sní, hrály si hry. V tělocviku, jsme cvičili s miminkama, bylo to celkém zábavné a poučující. Mít dítě, je něco krásného, avšak stojí to mnoho úsilí a také peněz. Byla jen škoda, že jsme projekt „Miminka“ měli jen tři dny, kvůli školnímu výletu. Hodně nás to zklamalo. Lucku jsme musely koupat, měla pár žlutých gumových kačenek. Moc se jí líbily. Užívaly jsme si to tak moc, jak jsme jen mohly. Nakonec to byla zábava. Rozhodně si to všichni, koho to ještě čeká užijí. Chtěly bychom si to zopakovat.

Judita Šustrová Nela Jančaříková

Projekt mimina nám zadala paní učitelka. Dvojici jsem vytvořil jen tak na oko bylo mi jedno koho budu mít do dvojice. Jméno jsme vybrali Katka, protože se nám líbilo. Miminko a oblečení přinesla Anička .První den jsme se ve škole starali o dítě oba. První dej jsem si ho domů vzala Anička domů a já ji navštívil aby miminku nebylo smutno. Další den ho přinesla do školy a starali jsme se o něj a pak jsem si ho vzal domů a staral jsem se doma. Choval jsem se k němu jako kdyby bylo živé. Třetí den také poslední pro nás jsem vzal miminko z domu a donesl ho do školy ve škole už na to hodně děcek kašlalo to se mi moc nelíbilo, ale nakonec to dopadlo dobře pan učitel Bobál nás přišel natáčet. Po dlouhém dnu si Anička vzala dítě domů a už jsme se o něj nestarali. Můj názor: bylo dobré že paní učitelka nám zadala tento projekt myslím si že hodně lidem to pomohlo k tomu jak se k dětem chovat. Jsem rád že tento projekt byl krásně jsem si ho užíval, protože když jsme měli děti ve škole všichni učitelé se chovali jinak a hodiny byly volnější. Takže ještě jednou děkuji paní učitelce Pekařové že jsme měli tento krásný projekt děkuji.

Bahula Martin

Naše miminko donesla Lenka a jmenovalo se Agátka.Matka se jmenuje Lenka Tašnerová a otec je Martin Vařák. Miminko jsem nemusela shánět měla jsem ho doma.Nosičku zase donesl Martin od svojí mladší sestry.Ale nakonec jsme si museli vypůjčit oblečení od tety.1den jsme si donesly Agátku do školy,byla hodná a párkrát pobrečela jinak furt spala.Potom jsme si ji i střídaly.měla krásné bodýčko. Mělo bílé a zelené proužky,a čepičku mělo zelenou s ouškama. Mamce se projekt velmi líbil a byla stoho nadšená. Každé ráno jsem jí nosila v nosičce do školy. Ve škole se jí líbilo.Také tatínek se staral a velmi se k ní lísal, a chtěl jí také.Některé hodiny jsem jí měla já,ale spíše jí měl Martin.Už víme jak se o dítě starat a jak to probíhá. Pár věcí víme už z hodiny přírodopisu od Pana učitele Lubomíra Klátila.Také jsme měli přednášku s panem doktorem.Hodně se nám projekt miminka líbila a moc jsme si to užily. Poslední den to byla středa nás přišel natočit a nafotit Pan učitel Tomáš Bobál. My si myslíme že skoro každá holka se v dětství naučila trochu starat o své dítě. Myslíme si že všichni by chtěli mít dítě,učitelům se to líbilo a hned první den někteří rodiče si nedonesli panenku.Tenhle projekt probíhá v této škole několik let a každé ty třídy jsi to chváli.

Všichni moc děkujeme paní učitelce Lence Pekařové.

Dvojici jsme si domluvili s Gabčou asi týden před tím projektem. Domluvili jsme se, že mimino donese Gabča. Já totiž žádné nemám. Jméno taky vymýšlela Gabča. Nakonec se jmenoval Romeo. V pondělí jsme ho měli až od čtvrté hodiny protože Gabča byla u doktora a nemohla ho donést dřív. Ty dvě hodiny jsem ho měl já a potom si ho Gabča vzala domů. V úterý jsme se střídali, jednu hodinu já jednu Gabča. Sice jsme měli pro dítě pouze nosičku a něco na převlečení ale to nám vůbec nevadilo!!! V úterý jsem si ho vzal domů já a přiznám se všude jsem ho sebou neměl. Ve středu jsme se také střídali ve hlídání. Potom si ho vzala domů Gabča protože už jsme měli konec projektu. Myslím si že nám to hodně pomohlo. Sice se na to někteří hodně vykašlali. Kdyby to byli živé děcka tak by to asi nedopadlo dobře. Mě osobně to hodně bavilo měl jsem za něco zodpovědnost a někdy to byla i sranda. A myslím si že takových projektů by mělo být víc. Hodně se tím utuží kolektiv a zlepší komunikace s ostatními ve třídě. Musím přiznat že jsem se na to těšil už v 7. třídě. Sice jsme to měli místo týdnu pouze tři dny kvůli školnímu výletu ale to nám si myslím alespoň některým vůbec nevadilo, mě teda jo.

Takže kdybych to měl shrnout tak musím říct ZÁBAVNÉ A PŘÍNOSNÉ.

Na projekt Mimina se těšili snad všichni včetně mě už od 6. třídy. Ve dvojici jsem byla s Patrikem Košákem, domluvili jsme se hned na začátku roku, že se budeme spolu starat o naše miminko. Náš Rodinný den začal v pondělí. Panenku jsem sehnala od své sestřenky, která jich má doma spoustu, tak jsem si vybrala tu pravou a donesla ji do školy.Jméno našeho miminka jsme vybrali až ve škole, protože jsme se pořád nemohli domluvit a dohodnout. Takže naše miminko se jmenuje JŮLINKA. Ve třídě jsme měli i Romea, tak se to k sobě hodilo. První den jsem měla na starost Julinku já. Brala jsem ji všude, kam jsem šla (do bufetu, na záchod, do jídelny). Domů jsme si ho brávali obden, první já a druhý den zase Patrik. Jak ve škole i dome jsme se o Jůlinku museli starat.V hodinách s námi seděla na židličce a učila se s námi.Je dobré, že to žádnému učiteli nebo učitelce nevadilo.V tělocviku jsme si s panem ředitelem povídali o různých básničkách a říkadlech pro děti. Tenhle týden miminek jsme si opravdu užily, ale škoda, že trval jenom 3 dny. Myslím, že to všem dalo mnoho a ráda bych si to někdy zopakovala.

Je dobré, že máme ve škole takové zábavné projekty.

Oproti loňským a předloňským osmákům, kterým trval projekt mimina týden tak nám jenom tři dny což se mi zdálo málo. Panenku jsem si nemusela nikde shánět, protože už tak před 5-ti lety jsem si na Vánoce přála panenku ŠUŠU... a ta mi vydržela až do teď. Jmenovala se Natálka. Hrála jsem si sní tak rok a pak mě to přestalo bavit tak jsem panenku zavřela do skříně a nechala si ji na projekt mimina. Nějaké oblečení jsem taky měla..oblekla jsem jí bílé tričko s krátkým rukávkem a na to fialové kalhoty s kšandami a bílé ponožky. Každé ráno do školy jsem ji nenosila v batohu ani v tašce, ale normálně v ruce.. No vlastně jsem ji měla ve škole jenom dva dny, protože první den jsem ji zapomněla doma. Museli jsme je brát úplně všude kam jsme šli takže třeba na záchod, na oběd a v hodině jsme je měli taky u sebe. Ale myslím si, že to byla sranda... Taky jednu hodinu co jsme měly tělocvik tak jsme si ukazovali jak se s miminkama cvičí a co mají rády..taky nějaké masáže!! Na tuto hodinu jsme měly pana ředitele.. Škoda, že nám to zrovna tak blbě vyšlo a měli jsme to tak krátké... Jinak se mi tento projekt líbil a myslím, že jsme se z toho určitě aspoň něco málo naučili!! Co jsem se ptala kamarádů a kamarádek z jiných škol tak na mě hleděli co to máme..že u nich nic takového není.. A všem se to líbilo!